Bohemia Aikikai

Aikidó je řeč – Šihan Šódži Nišio sensei

(Tento článek byl poprvé publikován v Takemusu Aiki – Aikidó Klub Universita Kanagawa, číslo 6. roku 1980, překlad z JP do EN – Jan Bunzel, překlad z EN a JP do CZ – Jiří Marek)

V bojových uměních je technika vyjádřením cesty umění. Každé bojové umění zahrnuje zdokonalování vlastních technik. V Aikidó též ve dne v noci usilujeme o zlepšení naší techniky.

Pojďme se společně zamyslet nad tím, jak v našem Aikidó provádíme techniku a nad jejím poselstvím. Pochybnost, která nám vytane na mysli: „Je to opravdu v pořádku, že vždy když cvičíme, děláme to stejně tak, jako tomu bylo v minulosti?“ Já osobně věřím tomu, že to nesmí být totožné. A to proto, že vidím základní smysl Aikidó jako zcela protikladný k smyslu japonských bojových umění minulosti.Není zřejmě zapotřebí vysvětlovat, že způsob kterým cvičíme, je v podstatě způsobem hledání životní cesty, kterou vyjadřujeme v našich technikách. Je-li tomu tak, pak při porovnání Aikidó s bojovými uměními minulosti, způsob vyjádření našich technik se musí nepochybně měnit a vyvíjet. Vyjádřeno přesněji, je to kompletní přeměna z Budó, které bere, na Budó, které dává, přeměna z pošetilosti střetu na vznešenost přijímání.

Proto se zkusme podívat na techniky Aikidó z pohledu dneška. Říká se, že technik, které obvykle zařazujeme do tréninku, je více než tisíc. Záleží však na tom, zda je Aikidó-ka vytrvalý v jejich zdokonalovaní a správném pochopení jejich významu. Nezáleží vůbec na množství naučených technik, neboť nebudou vůbec použitelné, pokud neporozumíte jejich správnému významu.

Například proč a jakým způsobem provádíme úchopy a jak chápeme princip Maai? (Maai je vzdálenost mezi útočníkem a obráncem – pozn. překl.) Dle mého názoru v dnešní době většina lidí vstoupí do Dódžó a pouze se pohybuje a přežívá, dokonce i bez upřímných začátečnických pochyb – tomu nemohu říkat cvičení. Nemyslím si, že Budó trénink je správným, když jen a jen kopírujeme staré věci, neboť to je způsob jak byly techniky cvičeny v minulosti. Ovšem netvrdím, že staré věci nejsou důležité. Samozřejmě jsou velmi důležité, ale kritický nadhled – jako například z jakého důvodu se máme učit staré věci – by měl být základním bodem skutečného tréninku. Můj názor je, že pro to jak dělat nové věci správně, je nezbytné znát věci staré a v tomto pojetí jsou tedy staré věci nezbytné.

Co bych rád zdůraznil – když v našem Budó cvičení budeme vždy hledat jen staré věci, potom naše Budó neskončí dobře. Budó které následuje cestu Kobudó (staré bojové umění – pozn. překl.) nemůže přežít dobu a skončí jako prázdná schránka. Techniky v Budó se nejen stanou nepoužitelnými, když zestárnou, ale časem také mohou způsobit jiné škody a zapříčinit i ublížení druhému člověku. Z tohoto pohledu by měly být techniky Budó neustále zdokonalovány a přehodnocovány.

Dále se podívejme na metodu výuky Aikidó, jenž je rozdílná od metod ostatních Budó. Říká se, že existuje více jak 1000 technik Aikidó, a to bych doplnil tvrzením, že všechny začínají v jednom pohybu. Všechny vychází z jediného kroku – irimi. Irimi dovoluje vznik nesčíslnému množství technik vycházejících a závisejících na jeho použití v dané situaci a také zde nacházíme smysl Takemusu Aikidó – tedy Budó, které tvoří.

Od nepaměti bylo soutěžení používáno za účelem porovnání duševní a technické úrovně cvičenců bojových uměních a i dnes se tato metoda používá v různých bojových uměních a sportech. Pouze Aikidó shledalo tuto metodu nedůležitou. Proč? Uspokojivou odpověď na tuto otázku jsem nikdy nebyl schopen získat od mých učitelů. Jak je všeobecně známo, bylo velice obtížné porozumět alespoň polovině slov vyřknutých O´Senseiem (zakladatel Aikidó Morihei Ueshiba – pozn. překl.). Jestliže jste porozuměli alespoň jedné třetině slov, zařadili jste se ke špičce, jak to vždy tvrdili starší studenti. Uplynulo mnoho let, než jsem dospěl do stadia, kdy jsem konečně pochopil, co mi bylo tenkrát řečeno. Dnes je to více než deset let od smrti O´Senseie a já používám jeho slova jako vodítko k dosažení porozumění svého dnešního Aikidó (tento článek byl poprvé publikován v roce 1980 – pozn. přkl.).

Především, proč není nutné soutěžit v Aikidó? Je tomu tak proto, že Aikidó vzniklo za zcela jiným účelem, než stará bojová umění. Účelem starých bojových uměních bylo brát, potlačit, zničit a v neposlední řadě vzít protivníkovi život. Aikidó vzniklo jako Budó, které dává – Budó, které ukazuje protivníkovi, jak by měl žít a prosperovat.

V tomto bodě je nutné srovnání s ostatními bojovými uměními. Každé bojové umění pokračuje v usilovné oddanosti a rozvíjení určitého druhu techniky. Například některé se specializují na boj s mečem, jiné rozvíjí kopy a údery a další hody a úchopy. Jinými slovy, každé z nich zná pouze jen jedno vyjádření Budó a za účelem prověrky jejich pokroku používají soutěžení. Ale ve skutečném bojovém umění reálný boj není ničím takovým. Je to otázkou stát čelem smrti a ne nějakému druhu soutěže. Proto soutěžení, které mnoho bojových umění krom Aikidó používá, nemá příliš velký smysl z hlediska bojového umění a stejný soud by měl být použit i na metody tréninku, které jsou těmito bojovými uměními používány. Není mým záměrem tvrdit, že nemáme soutěžit, rozhodně bychom ale neměli bojovat na život a na smrt. Takové věci nemohou být dovoleny v moderní společnosti.

Proto lidé, kteří chtějí znát pravou podstatu skutečného bojového umění, by měli v tomto okamžiku posečkat a podívat se novým pohledem na bojové umění, a místo střetu s protivníkem především bojovat sami se sebou. Zvítězit sám nad sebou v bojových uměních znamená být schopen kdykoliv porazit a zničit protivníka, jemuž čelíte, ale přitom tuto schopnost nepoužít. Znamená to být si jistý, že nezničíte protivníka, ale velkoryse ušetříte jeho život. Aby jste toho dosáhli, a patřičně rozvíjeli tuto schopnost, musíte neustále trénovat a cvičit s tímto duchem a zároveň neztrácet přísnou oddanost této myšlence během dlouhé časové periody.

V Aikidó jsou techniky vyjádřením KI a můžeme tomu říkat, že to je pomůcka pro zpětnou vazbu. KI je zdrojem života a to znamená, že je podstatou všech živých bytostí. Nemůžeme dopustit, aby techniky vycházející ze zdroje života (KI) ubližovaly jiným lidem.

V Aikidó je možné na základě principu irimi issoku okamžitě zničit protivníka. Ale lidé, kteří znají nesmyslnost a bláznivost ničení v porovnání se vzácností a drahocenností života, nesmí zničit protivníka. Techniky Aikidó dávají protivníkovi prostor a šanci na duševní hledání. V každé technice jsou dvě tři místa, kde můžete protivníka zničit. A právě to jsou místa pro duševní hledání.

V průběhu provádění jedné techniky Aikidó, bez ohledu na to jak je jednoduchá, se nachází základ a podstata každého a zároveň všech bojových uměních. To je jedinečností Aikidó. Po pravdě řečeno, toto je v rozporu s tím, že většina lidé pokračuje jako dříve v srážkách a konfliktech a vzájemném boji hned na počátku kontaktu, ačkoliv zde díky Aikidó můžete okamžitě protivníka kontrolovat.

Naše cvičení začínáme formou úchopu za ruce. Z pohledu moderních bojových uměních a bojových sportů  věc nemyslitelná. Jak tento fakt chápou lidé kteří pravidelně usilovně cvičí? Nejspíše pouze cvičí bez pochopení anebo spíše protože to nechápou a jen pociťují, že by měli pokračovat dále ve cvičení. Způsob cvičení v Aikidó formou úchopů vyjadřuje pomoc a hledání ducha Aikidó. Je to metoda pro naplnění ideologie dávání a vedení v Aikidó. A dokonce z pohledu bojových uměních může plně uspokojit snahu lidí ve studiu bojových umění.

Toto je něco, co každý na mém místě více či méně chápe, ale je skoro nemožné porozumět lidem, kteří znají jen jedinou metodu cvičení: bojovat spolu navzájem. Znát protivníkovo srdce a mysl a uvědomovat si důležitost chvíle prvního kontaktu v cvičení Budó je právě díky úchopům velmi důležité. Cvičení prostřednictvím konfliktu vyvolává nenávist a zášť a způsobuje ničení, ale ti kteří znají cvičení společného porozumění a vzájemné tolerance, dávají vznik novým věcem. V každodenním životě vzájemné soužití mezi lidmi dává vznik lásce, přátelství a novému životu.

V každém Aikidó Dódžó je jistě k dispozici dřevěný meč, ale je používán správně? Jestliže víte, jak používat meč správně, můžete stejné principy uplatnit proti úderu, kopu, či jinému útoku vyskytujícímu se v moderních bojových uměních, a dokonce bez použití meče samotného. Často se říká, že Aikidó je vyjádřením principů meče pohybem těla. Zahraniční meče byly vytvořeny za jediným účelem, a to zničit nepřítele či protivníka. Japonský meč je jiný. Je to duše a mysl člověka, jenž tuto zbraň nosí. Nejdokonalejším principem je, zůstane-li meč v pochvě bez ublížení druhým či poranění sebe sama, ale jakmile je jednou vytasen, můžete kontrolovat vše od první chvíle kontaktu.

Techniky Aikidó vyjadřujeme naším tělem, což je v souladu s aiki a principy meče a není tedy cílem vytvořit poraženého, ale nalézt vzájemné porozumění. Jinými slovy je to přesně stejný cíl jako v lidské řeči. V tomto smyslu lze pravděpodobně říci, že cvičení odehrávající se v Aikidó Dódžó je upřímným rozhovorem. V tomto pojetí se techniky Aikidó liší od ostatních bojových uměních.

Správnou metodu cvičení Aikidó a správnou techniku Aikidó lze rozeznat, jestliže obě části mají ducha hledání správné cesty. Správná cesta je poté měřena vzájemným hledáním harmonie.

Na závěr – správné cvičení a učení se Aikidó je, pokud se stane možným domluvit se s ostatními lidmi jazykem Vašich technik. Věřím, že lidé cvičící Aikidó, se co nejdříve a co v nejhojnějším počtu budou moci dorozumět od srdce k srdci jazykem technik Aikidó.